Násilí, kterému byly vystaveny, zanechává v ženách traumatickou realitu, realitu bez smyslu, která v nich zanechává prázdnotu, nedostatek, který nelze vyjádřit. Ženy, které prošly bouří násilí, si nesou hluboké, neviditelné rány, které rezonují v každém vlákně jejich bytosti. Arteterapie jim jako jemný, léčivý dech otevírá prostor, kde se mohou pokusit pojmenovat nevyslovitelné, kde mohou odložit svou bolest, znovu najít svůj hlas,
a naučit se mít se znovu rády.
V tomto prostředí tvořivosti a bezpečí zkoumají cestu k vnitřnímu uzdravení, cestu k jádru vlastní odolnosti.
Prostor pro vyjádření k uvolnění ticha
Pro ty, kteří své utrpení tak dlouho skrývali, protože trauma je zapsáno v realitě, kde selhává jazyk, kde subjekt nemůže říci "já". Arteterapie je otevřeným oknem, místem, kde už není třeba slov, kde konečně může promluvit ticho.
Prostřednictvím jednoduchých gest, bez omezujících frází, je každá žena vyzvána, aby vyjádřila své nejhlubší emoce, obavy a naděje, svým vlastním tempem a beze spěchu. Tento proces působí přímo na limbický systém, sídlo emocí, tím, že uvolňuje napětí nahromaděné v mozkové amygdale, která je po traumatu často hyperaktivní.
